Wedos

sobota 10. února 2018

Patlající Romča

Dlouho jsem nenapsal nic o patlografech, protože scházelo to zásadní, patlograf.
Dnes mě kamarád potěšil a přihrál mi Romču... tedy Romanu Hynštovou. Jak sama uvádí na webu dostala se k focení tak, že byla modelka. Vzhledem k produktovkám co má na webu, váhám v jaké kategorii, ale budiž.
Na celém webu nejlépe totiž vypadají fotografie, které fotil někdo jiný na nichž je právě Romča. Varováním by vždy měl být web spuštěný na službě Webnode. Nevím proč, ale je to prakticky pravidlo. Když tam narazíte na web, bude to stát za to a taky, že jo!

Co bych Vás, ale napínal, jdeme na to!

Všechny zde použité fotografie jsou výtvorem Romany Hynštové a jsou citací potřebnou pro dokreslení článku. Rozhodně nejsem jejich autorem!!! 

První je screenshot z úvodní stránky, ano ano ta tma a ten divný západ slunce jsou hned na první stránce.


Svatebních fotek co stojí za popsání je tam vícero, tahle je, ale ukázkově blbě vyfocená. Kompozice je zcela mimo, okap na baráku pak jen celkově podtrhuje fakt, že tak nějak občas má někdo zavřen oči nebo kouká do země.



Tady máme výborný portrét kytice s nevěstou v pozadí. Nebo jak to vlastně mělo být. Copak já vím, já tu nejsem modelka.


Tady jde do tuhého. Fotit v ateliéru je náročné, ovšem má to několik výhod. Například rozmazané fotky prostě přefotíte protože máte dost světla. Tedy blesk aby jste mohli zkrátit čas.
Taky aby postava tak nějak byla aspoň nějak rozumně umístěná.
A proto Romča má rozmazaný portrét, podivný postoj a ještě nějak divně bokem.



Fotky se retušují především proto aby se zamaskovalo to co se nepovedlo. Když je tma tak se s tím dá něco dělat, když je světlo tak taky. Když je tam krabička s kabelem na zdi tak se jí zbavíte. Pokud jste Romana tak jí tam necháte. Je to sakra umění přece! 


Další kompoziční rebélie, vůbec ty portréty v kategorii Headshot (jo přesně zásahy do hlavy), jsou tak nějak dadaistické. Občas to padá občas něco chybí a tak něj je nejlepší dát na střed fotky něčí uříznutou ruku. 


Dál nemám na sahání do svědomí nervy. Vzít kamarádku a nabouchat fotky před zdí v obýváku, nabouchat průměrné portréty plné chyb a začít si říkat fotografka, je dneska tak snadné.
Kdo se chce zasmát víc prosím: https://www.krasnyportret.cz/moje-prace/piknik-v-modrem/ . Dát sérii fotek vibrátorů, označených jako produktovky, poetický název: "Piknik v modrém", chce skutečně silný smysl pro okamžik.

Závěrem snad jen vzkřiknutí: "Še(Dě)vče drže se svého kopyta!"