Wedos

čtvrtek 25. června 2015

Fotografování v EU z reality vytržené

V médiích se strhl poprask ohledně připravované legislativy, která omezuje využití fotografií architektury.
Argumentace je snadná, architekt by měl mít něco z toho, že někdo fotografuje jeho dílo. Proti tomu technicky vzato nic nemám. Potíž je v tom, jak definovat kdy ano a kdy ne.

Komerční využití případné fotografie je totiž samo o sobě otázka licence nikoliv záměru.
Řada služeb pro sdílení fotek má podmínky vázané na to, že mohou fotografii použít komerčně (je to čistě pojistka, jejich účel není ukrást Vaše fotky, ale kdyby se nějaká vaše fotka objevila ve videu propagující nějakou novou službu například na Google+ byl by z toho problém).

Aby to nebylo tak snadné, máme tu další problém a tím jsou autorská práva.
Autorem fotografie, je vždy ten kdo jí vyfotil, podle české legislativy se autorství nelze vzdát. Autorství je chráněno po dobu 70 let od smrti autora. Podle mě je to zcela absurdní doba, ale budiž. Tady nastává kolize, kdy já jsem autorem díla na, kterém je nějaká "rádoby zajímavá hrůza moderní architektury" a kdo z nás je tím směrodatným ukazatelem kdy práva vyprší?
Navíc tu schází definice toho co je a co není takto chráněno? Je to všechno nebo jen něco konkrétně?
Je židle umělecký skvost nebo kus nábytku z Ikea?
Musím po vyfocení svatby, zajistit všechny práva k židlím a stolům? Ke všem budovám v záběrech? Získám je od majitelů nebo od autorů těchto "děl"?
Je tato fotografie problém? Jsem jejím autorem, ovšem stojany vytvořil někdo jiný. Ovšem jsou na nich moje fotografie! Co teď?


Bavme se dál o tom co je to architektura, je chrám Sv. Víta chráněn? Proč? Jeho autor je dávno po smrti. Jenže práva k němu jistě někdo spravuje. Do jaké míry potom musím platiti když komerčně (tedy za peníze) vyfotím někoho u zdi tohoto chrámu? Nebo když má někdo v pozadí Hradčany? Do jaké vzdálenosti se to počítá? Kolik procent musí být vidět? Nebo se to bude počítat podle zobrazené části procentuálně?

Řada lidí nejprve vytáhla do boje proti takovéto legislativní úpravě. Řada užitečných EU hujerů zase uklidňuje. Jenže těch nejasností je celé řada. Podstatou ovšem je to o co tu jde!

Fotografie je docela dobrý kšeft, ve chvíli kdy jste dobří a nápadití dokážete fotky prodat (něco o tom vím ;-).
To ovšem vadí zajetým agenturám, které mají takhle stovky tisíc fotografií a naráží na problém, že od nich nikdo nic moc nechce. Je levnější se domluvit s někým kdo Vám cvakne fotku za pár korun nebo ještě lépe použijete nějakou zadarmozní. To by tímhle padlo.
Každý bude hezky cálovat a agentury a prodejci fotek ve velkém se budou radovat. On totiž jednotlivec nemá ten aparát na vyjednání povolení a podobných věcí.

Co závěrem?
Jedině to, že jako už tolikrát legislativa vzniká zcela bez účasti těch, kterých se týká a zároveň bez jakékoliv reálné znalosti problematiky. Prostě klasika od stolu.
EU (nejen EU) je tímhle prostě pověstná. Někdo prolobuje potřebnou úpravu a ta se zcela bez rozmyslu hrne systémem dál až dopadne na hřbet těch na konci řetězce.
Všechno bude OK, dokud i po Vás nebude nějaká agentura vymáhat tisícové nebo i větší odškodné. Tak jako se o to už několikrát, nejedna z nich pokusila.