Wedos

sobota 23. března 2013

Kam kráčí Canon a co ostatní

Nebudu se tu babrat v nějakém úvodu. Jedna taková moje vlastní analýza trhu. Aneb jak to dopadne (sázky beru).
+Canon Czech Fans mi prominou. ;-)

Už delší dobu vypouštím moudra na téma, výrobci přešlapují a hlavně sami sobě hážou klacky pod nohy. Jsou k tomu hned dva důvody.

První je čistě technický. Čipy v digitální technice sice lze dále zlepšovat, ale šumu se zcela nezbavíme. Navíc diody nelze do nekonečna zmenšovat a tak jednoho dne narazíme na fyzickou hranici.

Druhý důvod je spíš obchodní. Aby jste něco mohli prodat dráž, musí to mít adekvátní výhody proti levnějšímu modelu.

Oba důvody se stávají problémem. Je to vidět například na tom, že Canon v podstatě v nižším segmentu už třetím rokem ždíme 18Mpx čip který uvedl v EOS 550D. Obaluje ho trošku lepší technikou, ale nemůže to přehnat. Je to v podstatě jeho poslední (a nejlepší) APS-C čip. Najdeteho i v Canonu EOS 7D. Po opuštění APS-H čipů (EOS 1D mark III například), mu zůstali jen dvě skupiny čipů. Ale i ty jsou rozdělené na dvě skupiny. Menší a větší rozlišení (například 6D a 5D mark III).
Nové modely se snaží napasovat do stávající řady asi jako tlustou knihu mezi časopisy. Zatím má ještě co přidat, ale za chvíli mu to dojde.
Abych zchladil majitele Nikonů a třeba Pentaxů. Oni na tom budou brzo podobně. Bez ohledu jak to marketingově výrobce podloží, není cesty zpět.

Kam to spěje (podle mě)?
Kompakty - tam je jasný útlum. Většinu kompaktů nahradí telefony. Je to prostě neudržitelná situace. Pár modelů zůstane. Zvláště těch dražších. Kompakty budou podle mě vytlačeny bezzrcadlovkami.

Zrcadlovky - tam je to jasné, APS-C zaberou celý amatérský a poloprofesionální segment. Fullframe zrcadla bez problémů zasáhnou do středoformátu. S rostoucím rozlišením, se tam prostě propracují.

Bezzrcadlovky - Ty se pochopitelně propracují do nejlevnějšího segmentu. Pár kompaktů zůstane, ale tahle početná kategorie se patřičně zmenší. Zůstanou jen ty modely, které jsou zcela výjimečné (vodotěsné a tak podobně).

Co by mohlo tenhle vývoj změnit? Jedině když se výrobci rozhodnou používat na bezzrcadlovkách, zrcadlovkové objektivy. To je totiž v téhle chvíli největší brzda segmentu bezzrcadlovek.

Všechno co se teď hrne mezi lidi Canon EOS 100D nebo 700D směřují k tomuhle. Stejně jako EOS 6D. Pochopitelně podobně na tom jsou i ostatní výrobci. Nikon, Pentax, Sony nebo Sigma.
Kdo se musí logicky cítit ohrožen, jsou výrobci středoformátů. Protože jejich levnější část, výhledově pohltí fullframe zrcadlovky.

neděle 17. března 2013

Portréty - Jaké sklo

Jak jsem slíbil na závěr, se mrkneme čím fotit portréty. Přesněji jaké ohniskové vzdálenosti jsou nejlepší a nejvhodnější. Proložím to pár zážitky ze života.
Předešlu, že to pochopitelně není dogma. Jde také o to za jakých podmínek fotíme, jak jsme zvyklí a tak podobně. Základem ovšem bývá světelnost.
Ze života jest příhoda, fotografa co sice fotil za hromadu peněz a tělem za 70 tisíc (Canon EOS 5D mark III), ale portréty v ateliéru fotil pomocí skla Canon EF 70-200mm f4. Tohle sklo není špatné, ale na portréty je to asi jako odstřelovačka při souboji na deset metrů.
 Na tomhle vidíme, jak by to být nemělo. Protože důsledek je jasný. nejnižší clonové číslo f4 znamená často zbytečnou tmu. Navíc nejnižší ohnisková vzdálenost 70mm znamená, že bude muset být docela daleko. Ani nemluvím o tom, že na pobíhání po ateliéru je tohle sklo celkem těžké.
Netvrdím, že nejde použít, ale použil by ho jen někdo kdo pořádně neví co dělá. Navíc v ateliéru přece nemusíme, řešit spoustu složitých problémů. Problémy se světlem, kompozicí a tak podobně.

Kill Joy, foceno pevným sklem Canon EF 50mm. Díky nízkému clonovému číslu lze výborně nechat vyniknout očím. Stejně tak nemusíme, řešit horší světelné podmínky.  Nespornou výhodou pevného skla je vysoká kvalita. Výborná kresba. Pevná skla jsou v tomhle daleko lepší. Zoom je dobrý kvůli pohotovosti. Ale pokud fotíme portrét, tak nemusíme tolik řešit kompoziční změny během fotografování a tak si pevné sklo můžeme dovolit.

Pokud jste trošku zasvěcení do toho jak vzniká fotografie, je jasné, že na portrét není nutné brát do ruky teleobjektiv (zoom). A když už, tak není třeba dlouhé sklo, ale spíš základní kratší sklo. Nabízejí se takové věci jako Canon EF 17-50mm, nebo podobné objektivy od Sigmy či dalších výrobců.

Optimální ohnisko pochopitelně není, ale rozmezí někde mezi 25mm až po cca 100mm může být použitelné. Je dobré si uvědomit, že pokud používáte tělo s APS-C (APS-H) čipem, musíte počítat s crop faktorem. Tedy s posunem ohniskové vzdálenosti v závislosti na velikosti právě toho kterého čipu.

Zpět, ale ke sklům.
Pokud chcete dosáhnout dobrého výsledku pevné sklo je ideální. Pokud se bude jednat o situaci kdy bude nutné měnit kompozici a nebude možné se pohybovat jsou k tomu vhodná skla jako 18-55mm, 17-50mm. Případně 24-70mm nebo 17-70mm. delší skla, ztrácejí více méně smysl. Důvodem pro jejich použití můžou být nějaké mimořádné vlastnosti. Například 100mm pevné sklo (Canon EF 100mm Macro), které má špičkovou kresbu.
Skutečnost je taková, že dlouhá skla a to i pevná, mají horší světelnost. Z toho důvodu se skla jako 50mm a podobná dají pokládat za optimální. Kresba je u nich skvělá a i světelnost předčí delší skla. Zároveň jsou optimální i vzhledem k zornému úhlu. Ten mají skla v rozmezí 35mm - 85mm velice vhodný právě pro portrétové fotografie.
Navíc cena je u těchto skel celkem příznivá.
Opět pevné sklo s ohniskovou vzdáleností 50mm. Bez zajímavosti u skel s pevným ohniskem není ani jejich rychlost při ostření. Je to dáno jejich jednoduší konstrukcí. Díky tomu mají i méně optických vad. 

Tak tímhle bych povídání o portrétech asi zakončil. Nakonec každý na to jde jinak. Každý má rád něco jiného. Každý nechť má svůj styl.
Výhledově to vidím na nějaké povídání o tom jaké sklo si vlastně vybrat. A k čemu je dobré.

Jinak Fotokurzy jsou v přípravě. Docela by mě zajímalo co by Vás zajímalo, takže zkuste napsat.

sobota 16. března 2013

Portréty podruhé - Světlo

Přestože většina fotografů, řeší jaké má sklo (na to se taky někdy mrkneme). Nebo třeba jaké mají tělo (foťák ne to z masa a kostí).
Jenže v tom netkví ten zásadní problém. Dobrá fotka jde udělat i s kompaktem za dva tisíce. Ne vždycky (proto jsou zrcadlovky), ale při šikovnosti to není takový problém.
Při fotografování portrétů je světlo celkem zásadní, tedy nejen u portrétů, ale tam je to dost poznat. Protože správné světlo dělá tak 50% fotky. 40% dělá kompozice a 10% to čím fotíte ;-).


Portrét jako svatební ;-). Focená s bleskem. Blesk má tu výhodu, že nám umožňuje standardizovat osvětlení. Tedy udělat stejné světlo všude. Pokud se jedná o reportážní portrét není to na škodu. Ale dost se tím ztrácí z atmosféry. Z toho důvodu vypadají daleko lépe portréty fotografované na přírodním světle (ideálně venku).

Světlo a kompozice jsou něco co spolu musí hrát. Nesmí se to navzájem kazit. Takže i protisvětlo může dát vzniknout dobré fotce notabene portrétu. Ale při špatném komponování může fotku zcela zabít.

Tady je v podstatě klasický portrét fotografovaný bez blesku. Světlo jde z oken, které jsou po pravé straně. Díky tomu že je hlava mírně natočené k pravému rameni. Díky tomu jsou obě oči, mírně nasvícené od levé strany hlavy. Přepal na oknech není na škodu. Pozadí se hezky opakuje a dává vyniknout ústřednímu motivu.
Je potřeba si uvědomit, že světlo by mělo podtrhnout to co fotíme a dát vyniknout tomu co je důležité. Což jsou oči. Technicky vzato, jsou dva základní postupy. Jeden je nasvítit to co fotografujeme a nechat tmavé pozadí. Nebo obráceně nechat tmavší to co fotografujeme a světlem zjasnit pozadí.

Koncerty jsou světelně velice složité a dynamické. Světla se mění. Pokud člověk dává pozor může dosáhnout velice zajímavých efektů. Opět jako vždy je potřeba si ohlídat oči. 

Takže to bylo světlo. Příště se mrkneme na to jakým sklem je to nejlepší ;-).

pátek 15. března 2013

Jak na portrét

Hodně lidí se mě ptá jak fotografovat portréty. Jak je fotografovat aby vypadali zajímavě a zároveň dobře.
Je na to snadná a těžká odpověď.
Ta první je: "Dejte si pozor na oči!"
A ta druhá: "Snažte se mít štěstí!"

Ale to Vám asi jako info stačit nebude. Takže proč oči?
Oči pokud jsou ostré a jasně zřetelné, dávají lidem pocit ostrosti celého obličeje (a to i když ten ostrý zase tak není). Dívat se na oči je naše přirozenost. Také kompozici u portrétu odvozujeme od očí. Pokud chceme použít nějaký standardní model kompozice. Oči jsou jasný ukazatel. Ale pochopitelně záleží na poloze celého těla. Pokud je tam.
Pokud je tam jen tvář, máte to ještě snadnější. Je potřeba jen ohlídat souměrnost fotografie. Aby nám nic příliš nepadalo a aby to celé nebylo jako pasová fotka. A teď už trošku praxe. Popisy u fotek jsou snad dostatečné nápovědné.
Nepříliš klasický portrét. Kde se oči poněkud ztrácí. Ale samo o sobě to nemá vliv na fotografii.  Technicky by klidně mohla být o trošku větší hloubka ostrosti. Ale to není nutné za všech okolností. Fotografie je zřetelně reportážního charakteru a tam se drobné nedostatky bez problémů ztratí díky dynamičnosti celého děje.
Pokud se jedná o portrét více lidí, je potřeba si uvědomit, že technicky je těžké všechny oči sladit. Proto je větší hloubka ostrosti a tím pádem clona prakticky nutnost.


Klasická skupinka. I když v ne úplně běžném podání. Výhodou jsou místa k sezení v jedné ose. Díky tomu nehrozí přílišný rozpad ostrosti.  Navíc oči jako takové tu jsou jen dvakrát. Ostatní jsou tak nějak mimo hru.

Velice často portrét není jen tvář nebo se jedná o portrét dvou osob. Což je v podstatě svatební klasika. Pokud tedy nejste na skupinové svatbě ;-).


Tady je jasně vidět rozdílné ostření. Nevypadá to přímo špatně. Ale mohlo by to být lepší.
Tady už je zaostření v pořádku a přesto, že kompozice je poměrně komplikovaná, výsledek rozhodně nedopadl špatně.  Oči sice hrají na střed v ose vertikální ale horizontálně jsou horní oči prakticky ve zlatém řezu. 

Pochopitelně portrét nemusí být jen otázkou obličeje. Často je toho na fotografii daleko víc. Dokonce to dává daleko větší možnost, vtažení do děje a předvádí to daleko větší dynamiku děje.
Portrét focený nejen portrétním skle, ale i v náročných světelných podmínkách. Výrazné oči a kompozice založená jednak na zlatém řezu a jednak na úhlopříčném dělení tu výborně hraje.
Fotografie má atmosféru a vypadá živě. Černobílé ladění jen podtrhává kontrast postavy v popředí.

Doufám, že to trosku pomohlo. Pokud Vás něco zajímá nebojte se zeptat. Potažmo zkuste mrknout na Plzeňskou školu fotografování, postupe času tam přidám víc nějaké nabídky kurzů. Jak tak totiž koukám Plzeň v tomhle směru zcela pustá.

úterý 5. března 2013

Alien breed po dvaceti letech!

Každý psycholog Vám řekne, že lidé mají v rámci nostalgie dost podhodnocené požadavky. Nevím jestli se to vztahuje na věci jako jsou hry, ale Alien breed je klasika z Amigy jako poleno. Takže bez okolků chutě do toho.

Alien breed spatřil světlo světa v dobách kdy hry byly zábavné. Kdy nemohli oslnit grafikou a tak měli dobrou atmosféru a ještě k tomu nebyl na jedno odpoledne.
Jeho předělávka pro Android je vlastně předělávkou verze pro iPhone, nebo iPad jak kdo chce. Hra díky tomu a nebo spíš díky aktualizaci na 21. století, prodělala několik změn.


  • grafika předělána na vyšší rozlišení (ale lze přepnout hru do "oldskool" režimu
  • spojení Alien breed a Alien breed SE
  • zcela se změnil systém počítačů Intex (což je fakt škoda)
  • hra je znatelně lehčí (může za to několik chybiček, které změnili logiku hry)

Standardní režim hry
Režim původní hry
Hra je zábavná, ba přímo návyková. Bohužel to co dělalo hru ještě dramatičtější byl systém počítačů Intex. Kde jste mohli nakupovat, mrknout na mapu nebo si přečíst informace, potřebné k dokončení mise. Eliminace s sebou nese i další problém. Všechny zbraně stojí stejně. Takže mí trvalého růstu, si můžete hned zkraje koupit Laserovou flintu. 
Další slabina nebo spíš změna pravidel, je cena některých položek. Vysvětlím názorně.
V původní hře, jste potřebovali jeden zásobník na otevření dveří. Tady jeden zásobník stačí na otevření tří dveří. Cena zásobníku a klíčů je navíc stejná. Takže logicky z toho plyne, že se prostě nevyplatí vůbec shánět klíče.
Navíc možnost opakovat kola stále do nekonečna a díky tomu těžit peníze a další zdroje umožňuje si značně hru usnadnit.

Co tedy na závěr? Hra je skutečně dobrá, možnost hrát v klasickém režimu je krásná vzpomínka. Vylepšený režim potom, dává hře nové možnosti.
Bohužel hra má i své slabiny. Je na Vás jak to posoudíte.






pátek 1. března 2013

Obrázkový problém Googlu



Google změnil vyhledávání obrázků. Změnil ho tolik, že následně vzniklá určitá kontroverze. Někdo říká, že na to měl plné právo, protože co je na webu... je jeho (což není pravda).
Já myslím, že to je složitější. Chtě nechtě, existuje něco jako licence. A zvlášť firmy pro, které je to zdroj příjmů by si na tohle měli dávat pozor.

Když to vezmu jako fotograf.Nevadí mi když si někdo stáhne mou fotku a doma si jí dá na zeď.Mám z toho radost.Ale co pro mě není úplně OK. Je když Google vezme fotku, vytrhne jí z celého kontextu (například ucelené série fotek) a zcela podle svého jí použije pro svůj prospěch. Tak to dělá Google a nadšený z toho nejsem. Byť mě osobně to nepoškozuje. Chápu určité rozhořčení.

V podstatě je to narušení rovnováhy, která doteď panovala. Google hledal, a lidé tvořili obsah ve kterém hledal. Google se teď rozhodl vykašlat se na autorství (které je neodejmutelné a nepřenositelné – podle našeho práva). A stát se samozvaným prezentátor práce jiných.



Sám se podobné věci brání. Pokud bude na jeho vyhledávání odkazovat a budete to dělat často zablokuje ho.

Argumentace zákazem indexování je také spíš akademická. Nikde není napsáno, že to Google musí respektovat. Navíc je to v podstatě vydírání. A stavění na předpokládaném souhlasu. Ale ten na autorské právo (jako jiná majetková práva nejde použít).

Technicky je to pochopitelně, jednoduché použití HTML. Google jde tak daleko, že to do vyhledávání dokonce vkládá skrz Iframe a zcela prázdnou stránku, obsahující odkaz na Váš obrázek. Z ní vede odkaz přímo na původní obrázek. V tu chvíli totiž Google přestává fungovat jako vyhledávač, ale funguje jako někdo kdo sáhne na Váš web a z něj si vezme co se mu hodí.
Opět technicky je to snadné.
Otázka zní co na to právo (to nás musí ať tak nebo tak zajímat na prvním místě).

Oblíbený argument, že pokud něco umístíte na web stane se to veřejným majetkem. Je sice krásný, ale i jako člen strany která se snaží o revizi autorského práva musím konstatovat, že tak tomu není. Autorství a tedy právo rozhodovat co se stane s vaším dílem. Tedy určit například licenci pod jakou ho může někdo jiný použít.

Pikantní na tom je ještě jedna věc.
Našli se tací, kterým Google prohrabal jejich fotky zveřejnil je a když oni chtěli aby na svém webu mohli mít AdSens reklamu tak jim to Google zmítl. Cítíte ten rozpor?
Googl vydělává na jejich práci a dílech, a když na nich chtějí vydělat oni, má s tím problém.