Wedos

neděle 17. března 2013

Portréty - Jaké sklo

Jak jsem slíbil na závěr, se mrkneme čím fotit portréty. Přesněji jaké ohniskové vzdálenosti jsou nejlepší a nejvhodnější. Proložím to pár zážitky ze života.
Předešlu, že to pochopitelně není dogma. Jde také o to za jakých podmínek fotíme, jak jsme zvyklí a tak podobně. Základem ovšem bývá světelnost.
Ze života jest příhoda, fotografa co sice fotil za hromadu peněz a tělem za 70 tisíc (Canon EOS 5D mark III), ale portréty v ateliéru fotil pomocí skla Canon EF 70-200mm f4. Tohle sklo není špatné, ale na portréty je to asi jako odstřelovačka při souboji na deset metrů.
 Na tomhle vidíme, jak by to být nemělo. Protože důsledek je jasný. nejnižší clonové číslo f4 znamená často zbytečnou tmu. Navíc nejnižší ohnisková vzdálenost 70mm znamená, že bude muset být docela daleko. Ani nemluvím o tom, že na pobíhání po ateliéru je tohle sklo celkem těžké.
Netvrdím, že nejde použít, ale použil by ho jen někdo kdo pořádně neví co dělá. Navíc v ateliéru přece nemusíme, řešit spoustu složitých problémů. Problémy se světlem, kompozicí a tak podobně.

Kill Joy, foceno pevným sklem Canon EF 50mm. Díky nízkému clonovému číslu lze výborně nechat vyniknout očím. Stejně tak nemusíme, řešit horší světelné podmínky.  Nespornou výhodou pevného skla je vysoká kvalita. Výborná kresba. Pevná skla jsou v tomhle daleko lepší. Zoom je dobrý kvůli pohotovosti. Ale pokud fotíme portrét, tak nemusíme tolik řešit kompoziční změny během fotografování a tak si pevné sklo můžeme dovolit.

Pokud jste trošku zasvěcení do toho jak vzniká fotografie, je jasné, že na portrét není nutné brát do ruky teleobjektiv (zoom). A když už, tak není třeba dlouhé sklo, ale spíš základní kratší sklo. Nabízejí se takové věci jako Canon EF 17-50mm, nebo podobné objektivy od Sigmy či dalších výrobců.

Optimální ohnisko pochopitelně není, ale rozmezí někde mezi 25mm až po cca 100mm může být použitelné. Je dobré si uvědomit, že pokud používáte tělo s APS-C (APS-H) čipem, musíte počítat s crop faktorem. Tedy s posunem ohniskové vzdálenosti v závislosti na velikosti právě toho kterého čipu.

Zpět, ale ke sklům.
Pokud chcete dosáhnout dobrého výsledku pevné sklo je ideální. Pokud se bude jednat o situaci kdy bude nutné měnit kompozici a nebude možné se pohybovat jsou k tomu vhodná skla jako 18-55mm, 17-50mm. Případně 24-70mm nebo 17-70mm. delší skla, ztrácejí více méně smysl. Důvodem pro jejich použití můžou být nějaké mimořádné vlastnosti. Například 100mm pevné sklo (Canon EF 100mm Macro), které má špičkovou kresbu.
Skutečnost je taková, že dlouhá skla a to i pevná, mají horší světelnost. Z toho důvodu se skla jako 50mm a podobná dají pokládat za optimální. Kresba je u nich skvělá a i světelnost předčí delší skla. Zároveň jsou optimální i vzhledem k zornému úhlu. Ten mají skla v rozmezí 35mm - 85mm velice vhodný právě pro portrétové fotografie.
Navíc cena je u těchto skel celkem příznivá.
Opět pevné sklo s ohniskovou vzdáleností 50mm. Bez zajímavosti u skel s pevným ohniskem není ani jejich rychlost při ostření. Je to dáno jejich jednoduší konstrukcí. Díky tomu mají i méně optických vad. 

Tak tímhle bych povídání o portrétech asi zakončil. Nakonec každý na to jde jinak. Každý má rád něco jiného. Každý nechť má svůj styl.
Výhledově to vidím na nějaké povídání o tom jaké sklo si vlastně vybrat. A k čemu je dobré.

Jinak Fotokurzy jsou v přípravě. Docela by mě zajímalo co by Vás zajímalo, takže zkuste napsat.