Wedos

pátek 15. března 2013

Jak na portrét

Hodně lidí se mě ptá jak fotografovat portréty. Jak je fotografovat aby vypadali zajímavě a zároveň dobře.
Je na to snadná a těžká odpověď.
Ta první je: "Dejte si pozor na oči!"
A ta druhá: "Snažte se mít štěstí!"

Ale to Vám asi jako info stačit nebude. Takže proč oči?
Oči pokud jsou ostré a jasně zřetelné, dávají lidem pocit ostrosti celého obličeje (a to i když ten ostrý zase tak není). Dívat se na oči je naše přirozenost. Také kompozici u portrétu odvozujeme od očí. Pokud chceme použít nějaký standardní model kompozice. Oči jsou jasný ukazatel. Ale pochopitelně záleží na poloze celého těla. Pokud je tam.
Pokud je tam jen tvář, máte to ještě snadnější. Je potřeba jen ohlídat souměrnost fotografie. Aby nám nic příliš nepadalo a aby to celé nebylo jako pasová fotka. A teď už trošku praxe. Popisy u fotek jsou snad dostatečné nápovědné.
Nepříliš klasický portrét. Kde se oči poněkud ztrácí. Ale samo o sobě to nemá vliv na fotografii.  Technicky by klidně mohla být o trošku větší hloubka ostrosti. Ale to není nutné za všech okolností. Fotografie je zřetelně reportážního charakteru a tam se drobné nedostatky bez problémů ztratí díky dynamičnosti celého děje.
Pokud se jedná o portrét více lidí, je potřeba si uvědomit, že technicky je těžké všechny oči sladit. Proto je větší hloubka ostrosti a tím pádem clona prakticky nutnost.


Klasická skupinka. I když v ne úplně běžném podání. Výhodou jsou místa k sezení v jedné ose. Díky tomu nehrozí přílišný rozpad ostrosti.  Navíc oči jako takové tu jsou jen dvakrát. Ostatní jsou tak nějak mimo hru.

Velice často portrét není jen tvář nebo se jedná o portrét dvou osob. Což je v podstatě svatební klasika. Pokud tedy nejste na skupinové svatbě ;-).


Tady je jasně vidět rozdílné ostření. Nevypadá to přímo špatně. Ale mohlo by to být lepší.
Tady už je zaostření v pořádku a přesto, že kompozice je poměrně komplikovaná, výsledek rozhodně nedopadl špatně.  Oči sice hrají na střed v ose vertikální ale horizontálně jsou horní oči prakticky ve zlatém řezu. 

Pochopitelně portrét nemusí být jen otázkou obličeje. Často je toho na fotografii daleko víc. Dokonce to dává daleko větší možnost, vtažení do děje a předvádí to daleko větší dynamiku děje.
Portrét focený nejen portrétním skle, ale i v náročných světelných podmínkách. Výrazné oči a kompozice založená jednak na zlatém řezu a jednak na úhlopříčném dělení tu výborně hraje.
Fotografie má atmosféru a vypadá živě. Černobílé ladění jen podtrhává kontrast postavy v popředí.

Doufám, že to trosku pomohlo. Pokud Vás něco zajímá nebojte se zeptat. Potažmo zkuste mrknout na Plzeňskou školu fotografování, postupe času tam přidám víc nějaké nabídky kurzů. Jak tak totiž koukám Plzeň v tomhle směru zcela pustá.