Wedos

úterý 13. listopadu 2012

IBD II jak to funguje a co s tím

Celé to začalo sháněním auta. Tehdy jsem se začal aktivně zajímat o to jak zjistit skutečný stav vozu. Bez toho aniž bych musel jet do servisu. Můj zájem šel tak daleko, že jsem začal zjišťovat jak v moderním autě komunikují jednotlivé díly mezi sebou. Vězte není to žádná magie jak tvrdí leckterý technik v autoservisu.

K-Line
K-Line je původní standardizovaný protokol. Jeho rychlost je z dnešního pohledu velice malá. 9600 kb/s. Technicky se jedná o sériovou komunikaci (tedy data se posílají jedním směrem). Pro takovou komunikaci vám stačí všeho všudy 2 dráty. Celá komunikace probíhá po dvou vrstvách. Fyzickou a linkovou.

CAN
Protokol CAN je modernější varianta. V první verzi nebyla ani rychlejší ani efektivnější. Za to měla všechny prvky moderních komunikačních protokolů tak jak je známe dnes a jak se používají například v TCP/IP a podobně. Díky nasazení modernějšího protokolu, který používá 4 komunikační vrstvy, lze spolehlivě zvyšovat rychlost. O komunikaci se stará fyzická, linková, transportní a aplikační vrstva. Komunikace stále vychází ze sériového modelu, ale drátů je již o něco víc. Díky tomu lze spolehlivě komunikovat vyšší rychlostí.
Součástí komunikačního rozhraní (konektoru) je často i starší verze komunikačního protokolu. K-Line. Je to v podstatě pozůstatek a důsledek požadavku na základní univerzálnost komunikace.

ELM 327
Základním požadavkem na komunikaci běžného počítače (nebo čehokoliv tomu podobnému) je převod sériově kódovaných informací na srozumitelný datový tok. Ideálně nějaký houf znaků a číslic, kterému jsme schopni dát nějaký význam.
O to se stará v dnešní době čip ELM 327, ten ovládá hned několik druhů kódování používaných při OBD komunikaci (1850 VPW a PWM, ISO14230-4, ISO9141-2, ISO15765-4CAN, J1939CAN). Je následovníkem čipů ELM 320, ELM 322 a ELM 323. Převádí OBD II kódy do ASCII.

Přes technické pojmy jsme se prokousali směrem k odpovědi na filozofickou otázku:"Co z toho?"
Na její odpovězení půjdu opět trochu oklikou.

pondělí 5. listopadu 2012

Nesoudnost výrobců a Windows 8

Poslední pár let neustále nadávám, na zcela nesoudné chování výrobců hardware. Uvedu příklad. V rámci firmy nakoupíte počítače, pracovní stanice. Například něco od Lenova nebo Dellu.
Záhy zjistíte, že v těchhle počítačích je 1Tb disk.
Zdá se to jako dobrý nápad?
Ale kde že. K čemu je sekretářce, která má stejně většinu dokumentů někde na serveru 1Tb disk? Řeknete si logicky. Firma jde za tím co chce zákazník.
Ale zákazník to nechce. Zákazníkovy jde o pracovní stanici. Na 40Gb disk se vejde stejně tolik dokumentů, že je ta sekretářka nikdy nezaplní.
Takhle má počítač. Má v něm obrovský disk. A ten v podstatě leží ladem. Vsadím se, že za rok nebo dva někdo z marketingu vymyslí, že menší disk znamená menší bezpečnostní riziko a dostaneme se do období zmenšování disků.

Je to podobná situace jako displaye. Před deseti lety byly všechny matné. Pak někoho napadlo udělat lesklý. Super!
Každý kdo chtěl něco znamenat měl lesklý (hezký) display. Výrobci to takhle mrskali rok dva. Než si vůbec všimli, že na tom není nic vidět.
Teď mrskají lesklé LCD a pokud jste profík koupíte si (za prachy navíc) matný. Prostě na palici.

Obdobná kravina je poměr stran. Pro práci je vhodnější rozměr 16:10. Je to dané velikostí strany A4 na výšku. Což je pro člověka celkem příjemný rozměr na čtení.
Jenže někoho napadlo, že ušetří.
A tak koupil levné 16:9 co se vyráběli pro potřeby TV a dneska je rvou do všeho. Výrobce ušetří a zákazníci to kupují s poznámkou, že to je HD nebo tak něco.
Přičemž NTB s ergonomický zajímavým rozlišením 1600x1050 nikde nekoupíte. Za to rozlišení 1366x768. Které je všechno jen ne pohodlné na práci (kdo by chtěl dělat s nudlí), se najde všude.
Aby jste si neřekli, že tohle je jen brblání. Podobný názor nedávno vyjevil například Linus Torvalds.
Správně podotkl, že tablety mají rozlišení skoro jako notebooky.
Já sám mám Lenovo ThinkPad Tablet s rozlišení 1280x800. Což je stejné jako můj dosavadní notebook.
Ovšem pokud si budu chtít koupit nový notebook budu limitován debilním rozhodnutím někoho, že potřebuju nudli. Je to tak 800 vs 768.
Jdeme zpět display se zmenšuje.

A přesně s tím souvisí Windows 8. Všichni argumentují tím, že Windows měli blbé DPI a tím pádem to ve velkém rozlišení nevypadalo dobře.
To je pochopitelně otázka toho jak to kdo vidí. A jestli vůbec vidí nebo nevidí.
Metro údajně tenhle problém řeší (vynechám návraty do klasického zobrazení Aero). Možná ho řeší a ani se nedivím. Čtvercům v jedné barvě skutečně nějaké DPI na kráse neubere.
Jenže aplikací pro metro je, asi stejně jako hladových v parlamentu. Navíc kdo zkoušel metro myší, zjistí, že to je na letenku do Dobřan.
Prostě tudy ne.

A tak se vracím k problému, který mě tíží. Kapitalismus už dávno není náš zákazník náš pán. Je to prostě jen o tom konzumuj a brzo chcípni.
Což není zrovna radostné.

pátek 2. listopadu 2012

Co Vás čeká při hledání fotoaparátu?

Najít si techniku (nejen fotoaparát), která Vám bude vyhovovat, není zrovna snadné. Platí to o pračkách, sušičkách, tiskárnách a nejspíš i o vibrátorech a nafukovacích pannách.
Internet je samozřejmě studnicí mouder, jenže nejen toho.
Pokud zabrousíte do diskusního fóra (většinou velice přesně zacíleného). Rázem zjistíte, že to nebude tak snadné. Najdete tam totiž skutečně přehršel názorů a uživatelů, kteří mají takový nebo jiný názor.
K tomu si připočtěte řevnivost příznivců různých značek (Canon je nejlepší, podívej jak fotí Nikon, Sigma má největší..... , Pentax je král!). Rozhodl jsem se shrnout to s čím se setkáte při hledání fotoaparátu. Tím Vás myslím potenciální uživatele.
    1. Technokrat - jedinec jenž má načtené manuály ke všem (tak tvrdí) a zná technické parametry. Ve skutečnosti nevyfotil nikdy nic. Maximum je, že si na Facebooku přidal fotku pomocí webkamery. Často se odvolává na velice špatně měřitelné hodnoty, jako na něco co je životně důležité za každé okolnosti. Zároveň je často velice konzervativní. Z toho plyne jeho argumentace. 
      • Nový čip má sice větší rozlišení, ale ten šum! To bude hrůza
      • Nové tělo má sice lepší ovládání, ale všem bude chybět funkce XY
      • Nové sklo sice lépe kreslí, ale na stávajících čipech to stejně není poznat
    2. Reklamní poutač - člověk co má načtenou reklamu výrobce (čehokoliv). Neustále bojující za pozitivní vyznění všeho co napsal. Když už nejde jeho postoj nijak obhájit zahalí se do pláště screenshotů a reklamních fotek. Zatímco technokrat má technický parametr jako základ. Reklamní poutač ujíždí hlavně na vzhledu.
      • Nový čip je sice lepší, ale ten starý má na fotkách jasně lepší barvy
      • Nové tělo je z hořčíku, ale to staré bylo víc pogumované
      • Profi skla jsou sice lepší, ale nemají tak hezké označení
    3. Prudič - je častý v jakékoliv diskuzi. Projevuje se neustálím bazírováním na drobnostech. A to bez ohledu na zjevnou iracionalitu. Často si sám sobě protiřečí. Když v jednom vlákně zastává opačný názor než v jiném. Často se tváří jako odborník, všechno zná, všude byl a v Moskvě o něm složili báseň. Jeho tvrzení nutně není nepravda, ale je postaveno tak aby vyhovovalo jemu.
      • Nový čip není lepší protože, diody na něm nemají ten správný tvar
      • Nové tělo je úplně na nic protože vypínač posunuli víc doprostřed
      • Tohle sklo je k ničemu, protože s tím stejně nemůžete fotit na dlouhý čas
    4. "Ten co mám já" - Je příkladem častým a s prudičem často kooperujícím diskutérem. Zajímavé je to, že se často jedná o někoho kdo má doma fotoaparát jiné značky. Do diskuse o konkurenci si přišel vyleštit ego. Proto často srovnává s to zcela s nesmyslným výsledkem. Příkladem budiž, například porovnávání rozlišení čipů ve chvíli kdy je diskuse o kresbě skla. Jeho postřehy nejsou nutně špatné, ale často zcela offtopic (mimo mísu).
      • Sklo Canon 70-200 by bylo nejlepší nasadit na můj Nikon 3100
      • Tělo Pentax má špatný tvar, proto jsou lepší skla Canon třeba mojí EF 70-200
      • Tohle sklo je dobré, ale tělo co mám já si stejně lépe rozumí s mým sklem
Ano je tomu tak. Tohle si budete muset pročíst. Aby jsem Vám ušetřil čas a zbavil Vás trápení. Několik zásadních pravd.
  1. Rozlišení skutečně není všechno
  2. Ať děláte co děláte, nejmenší šum má stejně Fullframe (takže ten šum tolik neřešte)
  3. Skutečně Canon EF 50 mm f1.8 je vynikající sklo za neskutečnou cenu (2300 - 2600).
  4. Nikon má skutečně dva druhy ostření čímž si to krapet komplikuje
  5. Nemá cenu koupit fotoaparát Sony a doufat v redukci kvůli sklům od Canonu