Wedos

středa 22. srpna 2012

Když se jede fotit festival

Fotografování všelijakých společenských akcí není zrovna legrace (uteče vám důležitý moment) fotky vypadají jako parodie (když máte místo rukou smetáky).
Nebo prostě selže technika (horší varianta od selhání počasí).

Výhoda u selhání techniky je jasná. Lze náhodě předejít. Nebo ještě lépe. Lze to udělat tak aby jsme šanci na skutečný nezdar dostali statisticky na nulu (příkladem budiž cestování letadlem s vlastní bombou v kufru nebo bezpečné přecházení mimo přechod pro chodce).

Technika pro takovéto případy musí splnit dvě kritéria:


  1. Musí vykrýt případné katastrofy (povodně, zemětřesení, polednici nebo finančák).
  2. Musí vážit co možná nejméně (kdo chce tahat na zádech v horku 50kg jistě najde uplatnění v armádě).
Pochopitelně tohle zavdává k hledání kompromisů. Tedy průsečíku mezi počítanou katastrofou a hmotností. Matematicky to lze vyjádřit například takto:
x=m*z(1/t) 
Ve vzorci je důležitá veličina z což je součinitel katastrofičnosti (udávaný nejčastěji v jednotce: "tojekposraní" v anglosaských zemích pak nese označení: "fuckinghollyshit".
Další věc, které si povšimněte je takzvaný časový akcelerátor. Je to čas zbývající do vypuknutí události. Je dobré vědět že nemůže pochopitelně nabývat záporných hodnot. Pokud se tak náhodou stane, je ve vstupních parametrech buďto chyba nebo je to všechno (k--va už) jedno.

Součinitel katastrofičnosti se dá snadno vypočítat takto:
z=d(t/y)
Ve vzorci je pak d vzdálenost od vašeho bydliště kde máte shodou okolností tři náhradní kousky techniky. Dále pak čas t, který určuje dobu cesty v minutách a nakonec y je cena cesty (kterou chtě nechtě zaplatíte).

Díky těmto matematickým vzorcům lze snadno doložit fakt. Že nehrozí, že by nějaká akce byla zcela bez nebezpečí selhání techniky. Ovšem lze snadno část potíží eliminovat. Tím se dostáváme k samotnému problému co sebou.
Chystám se fotografovat na Rock na Valníku. Cože je jeden z těch nejlepších festivalů léta (a jezdím na něj léta). Takže co s sebou.
V první řade batoh. Volím klasiku Kata DR467i. K tomu malý ohebný stativ GorillaPod (tenhle je levné čínské provenience, funguje ovšem perfektně). Jako další je pevné sklo Canon 50mm/f1.8. Jako další potom Canon 55-250mm. Dost možná ještě doplním obyčejný seťák Canon 18-55mm kvůli širokým záběrům.
Co nezapomenout jsou náhradní akumulátory do fotoaparátu a do blesku. Co kdyby nebyla elektřina k dispozici. Na tuhle eventualitu jsem vždy připraven. Na dva akumulátory by neměl být problém dát cca 1200 fotek.
Náhradní karta, nebo něco kam jde odsypat přebytek dat. Spacák a stan, polštář a kartáček na zuby :-).
A navrch jeden vyztužený kondom (co kdyby ;-)).